Bivak nebivak

     Opravdu poslední přípravný nocleh v lůně přírody proběhl zhruba čtrnáct dní před odletem do Norska. Tentokrát jsme si pro bivak vybrali údolí místního potoka Sloupečník, který do Blanska přitéká od Petrovic. Kousek pod Petrovicemi byl na tomto potoku nedávno vybudován lesní rybníček s altánkem k posezení a také se zde dá najít základna tábora či několik dalších menších tábořišť. Na konec května bylo celkem dusno a předpověď opět hlásila příchod možných silných bouří, a tak jsem vybrali právě tuto lokalitu pro možnost případného úkrytu při hodně nevlídném počasí.

     Akce se účastní naše kompletní čtyřka, čili já, Véna, Laňka a Boby. Protože někteří musejí v sobotu ještě do práce, vyrážíme až po obědě a to ještě rozděleni na dvě skupinky. Já s Vénou jdeme pěšky od Blanska, zatímco Laňka s Bobym dorazí později od Petrovic. Je velké parno a volíme si tedy s Vénou cestu údolím, která je sice asi o něco delší a šotolinová, ale je tu daleko přijatelnější klima pro pochod. Máme před sebou něco kolem pěti kilometrů, takže nemusíme nikam spěchat. Při naslouchání zvukům lesa se mi díky nově nabytým zkušenostem s pozorováním strakapouda velkého daří cestou odhaliti hned několik hnízd, ze kterých neúnavně a velmi hlasitě mladí strakapoudi křičí a dožadují se krmení. 

    Cesta ubíhá velmi rychle a po čase již dorážíme na konec šotolinové cesty a podél potůčka pokračujeme lesní pěšinou, která občas, díky lávkám, potok překračuje. Míjíme dvě "trampská" tábořiště a zkoumáme, zda bychom je mohli využít k noclehu. Na jednom z tábořišť je dokonce zbudována nízká budka na přespání asi čtyř lidí. V tuto chvíli je ale naším hlavním cílem dorazit k rybníčku, který má ležet ještě kousek dál proti toku potoka. Pokračujeme tedy zarostlou cestou stále dál a asi po dalším půl kilometru se před námi objevuje lesní rybníček a štěrková cesta. Sundáváme batožinu, vytahujeme teplé pivo na osvěžení a zkoumáme okolí. Kromě laviček ve stínu stromů je zde vybudovaný i zastřešený altánek s posezením a výhledem na rybníček. V tom se prohání spousta malých i větších kaprů a je vidět, že ryby budou hlavním důvodem zbudování této vodní plochy. Ta je díky tomu i značně špinavá a marně tak vyhlížím alespoň jednoho vodního ptáka. Rozhodujeme, že zde noc trávit nebudeme a vracíme se zpět na tábořiště, které jsme cestou sem míjeli.

     Nejdříve si snažím najít pěkné rovné místo v trávě, ale poté co nahlédnu pořádně do oné zmiňované boudečky, jsem rozhodnut, stejně jako Véna, strávit noc uvnitř. Podlaha je pokryta linoleem, přístřešek ma sklápěcí dveře a dokonce pod podlahou lze nalézt veškeré vybavení pro kuchyň. Nechybí ani smetáček, kterým si hned v příbytku uklízíme a zabíráme si každý jednu celou polovičku. Tento typ noclehu se mi zároveň stává námětem pro název tohoto článku. Čekání na kolegy si zatím krátím výrobou jednoduchého věšáku na všechno moje harampádí. Po chvilce doráží i Laňka s Bobym. Boby se ihned vrhá do stavby přístřešku zatímco Laňka váhá, zda by se ještě nevešel do boudy k nám. Vysvětlujeme mu však, že je třeba, aby se řádně vycvičil ve stavění svého příbytku, a tak i on po chvíli remcání začíná stavět. Předvádí také svůj nově pořízený batoh Husky Samont. Véna mezitím svým LigthMyFirem rozdělává oheň a začínáme si připravovat něco malého k večeři.

     Během chvíle se však obloha zatahuje, les utichá a je jasné, že se něco chystá. Zničehonic se na nás začínají snášet první kroupy a každý hledá úkryt. Naštěstí bouře netrvá dlouho, ale zůstává po ní naše místo docela promočené a blátivé. Nicméně se nám daří obnovit oheň, vysušit sedátka a vklidu dodělat i narušenou večeři. Pak chvíli posedímu u ohně, vypijeme nějaké to pivko a štamprličku něčeho ostřejšího a postupně se odebereme každý do svého spacáku.

     Ráno nás budí slunečná obloha a cvrlikající pěnkava obecná na stromě nad naším příbytkem. Bivakující nocležníci mají kolem sebe trochu blátivěji, ale oba to berou jako dobrý test pro případné deštivé noci v Norsku. Následuje tradiční ranní káva a čaj a ještě tradičnější pozvolná snídaně jednotlivých členů výpravy. S Laňkou si znovu vyrážíme prohlídnout nedaleký rybníček, zřejmě nazvaný "Frantův račák", a při návratu se snažím udělat několik fotografií místní fauny a flóry. Po návratu ještě na ohýnku opékám kousky slaniny a společně s ostatními pomalu balíme k odchodu. Tábořiště uklízíme do stavu, ve kterém jsme ho našli a vyrážíme zpět k domovu. Cestou se na chvilku ještě zastavujeme na vyhlídce u rozcestí "Horničky" a navštěvujeme také nedalekou trampskou osadu Posel jara. Pak už nás čeká jen pár kilometrů a poslední pozorování hnízdění strakapouda nedaleko našeho domu. Na kraji města se už jen rozloučíme a dál pokračuje každý po své vlastní ose.

Kompletní fotogfalerii naleznete zde.

Autor : Doc