Úvod > Bivak s trochou nostalgie

Bivak s trochou nostalgie

09.09.2014 11:56

Zcela nečekaně mi jedno krásné zářijové sobotní odpoledne volá kolega Véna a zda bych nešel jen tak do neděle na bivak. Vzhledem k tomu, že měl být zrovna v rakouských Alpách, docela mne to překvapilo, ale nezaskočilo. Slovo dalo slovo a v odpoledních hodinách jsme oba nachystaní a vyrážíme do obchodu pro nezbytné vybavení.

Po nákupu vyvstává zásadní problém a tím je volba místa pro dnešní noc. Na již prověřená a známá místa se nám příliš nechce, a tak prosazuji nostalgický návrat na místo, kde jsme zhruba před patnácti lety stanovali při indiánských srazech Pow-Wow. To se konávalo nedaleko vesničky Býkovice, která je pro nás autem vzdálená asi 20 minut. Zhruba po páté hodině odpolední parkujeme vozidlo v Býkovicích a jdeme po žluté TZ směrem k relativně nově zbudovaným rybníků Na Ohrazdě. Před lety zde bývali jen louky, dnes tu má zřejmě soukromý majitel realizovanou soustavu tří rybníčků s nádhernou chatu. Celé prostředí působí velmi příjemně a my jen spekulujeme, kolik asi peněz musel dotyčný vynaložit za toto moc hezké místo pro rekreaci. Ze žluté TZ scházíme za posledním z rybníků a přes loučku, na které se tenkrát indiánské slavnosti odehrávaly, pokračujeme dál proti proudu Křížovského potoka.

Cestou kolem potoka se nám daří vyplašit sovu, chystající se na setmění, i srnku, která se u potoka byla napít. Snažím se rozvzpomenout na konkrétní místo, kde jsme mívali tábořiště, ale vše je již po těch letech úplně jiné, zarostlé a k nepoznání. Vystoupáme od potoku do strmého svahu, ale místo vítězoslavného objevení pěkného plácku jsme skoro na konci lesa, kousek u cesty a po nějaké pěkné rovince ani památky. Je veliké dusno, ale zároveň se již brzy začne smrákat a my rozhodujeme pro urychlené nalezení místa pro nocleh. Vracíme se směrem odkud jsme přišli, tentokrát ale ne kolem potoka, ale strání lesem. Cestou potkáváme neskutečné množství hub, převážně klasických suchohřibů, ale i nespočet dalších druhů. Nakonec objevujeme vyschlé koryto s celkem rovným dnem a protože nikde kolem již není nic lepšího, rozhodujeme rozbít tábor právě tady.

Koryto je celkem široké, a tak zkoušíme poprvé sepnout obě naše bivakovací plachty pomocí zipu a stavíme jeden dlouhý přístřešek napříč korytem. Prostoru je v něm klidně i pro šest lidí a nemáme tedy problém najít si dvě pěkná místa pro naše karimatky. Upravujeme si každý svoje místo pro spaní a mezitím se do lesa vkrádá tma. Ta dnes však nebude úplně černočerná, protože je krátce před úplňkem a díky jasné obloze měsíc krásně prosvicuje mezi stromy. Kupodivu se po utichnutí denních ptáků neozývají vůbec žádné zvuky lesa. My si s Vénou můžeme alespoň v klidu poklábosit a u toho si na ohýnku připravujeme klasicky norimberské klobásky a popíjíme pivko. Přestože konec letních prázdnin byl již poměrně chladný a deštivý, tento zářijový víkend je krásné teplo a bez deště. Po půlnoci oba uléháme a teplota je naprosto komfortní. Teprve nyní se začínají ozývat noční tvorové, před usnutím posloucháme jak nedaleko od nás na sebe volají pravděpodobně dvě, blíže neurčené sovy a během noci mě budí klasické štěkání srnek.

Vstávám před osmou ranní, vcelku pěkně vyspaný a jak říká kolega Véna, i vychrápaný. Místo očekávaného mlžného oparu je jasno a na vrcholcích stromů lze zahlédnout dopadající sluneční paprsky. Vypadá to, že i dnes bude krásný slunečný den. Dělám si na vařiči kávu a postupně oba snídáme a dáváme se do úklidu tábořiště. Dnes zvládáme balení na naše poměry až nečekaně rychle a již asi o půl desáté jsme připraveni vyrazit. Máme v plánu ještě před návratem domů navštívit dvě místa, a to Porčův mlýn v Býkovicích a také nově zbudovanou rozhlednu v nedalekém Žernovníku. Scházíme tedy opět k potoku a tentokrát po jeho toku se vracíme zpět k rybníkům a dále po cestě k autu. Tím přejedeme jen asi 150 metrů a hned u silnice parkujeme u již výše zmíněného Porčova mlýna a jdeme na obhlídku okolí.

Naše první kroky míří k rybářské krčmě, která je hned v blízkosti mlýna, na břehu rybníka. Letní zahrádka umožňuje posezení přímo nad hladinou vody a toho my využíváme k vychutnání ranní kávy. Hned pod námi se mrská hejno pěkných kaprů, kteří jsou zde zřejmě navyklí na krmení chlebem. Véna tedy háže do rybníka zbytek chleba od večeře a pozorujeme jak kapři krásně sají z hladiny. Tento rybníček u mlýna je zároveň soukromým rybářským revírem a je možné si zde za poplatek zarybařit. Zarybněn je očividně slušnými kousky, okolí je také pěkně upravené a rybářská krčma s občerstvením je docela dobré zázemí. Po kávě si jdeme prohlédnout exteriér mlýna, protože na placenou prohlídku této zrekonstruované technické památky se nám dnes nechce. Máme ale štěstí, protože pan mlynář zrovna pouští stavidlo, aby ukázal těm, co si exkurzy zaplatili, jak fungovalo mlýnské kolo. Po krátké ukázce se kolo zastavuje a my nasedáme do auta a jedeme na poslední zastávku našeho výletu do nedaleké obce Žernovník.

Nad touto obcí byla v létě tohoto roku nově zbudována rozhledna, a to je pro mne samozřejmě důvod pro návštěvu. Přijíždíme a auto parkujeme hned v blízkosti našeho cíle na krajnici. Pěšky je to asi 200 metrů a tak jsme za chviličku u rozhledny. Ta ještě září novotou (otevřena byla teprve v srpnu 2014) a architektonicky se mi docela líbí. Jedná se o šetibokou věž s kombinací modřínových sloupů a ocelových táhel a dle popisu je vysoká 15,5 m. Žádné vstupné se nevybírá a měla by být přístupná celoročně. Zdoláváme tedy 63 schodů, abychom se odsud mohli rozhlédnout po kraji. Je nutno říci, že počasí je sice takřka slunečné, ale viditelnost je dnes dosti mizerná. V oparu nelze ani zdaleka spatřit Jeseníky a podobně vzdálená místa, vidíme jen blízké okolí - zámek v Černé Hoře, hořický hřeben či Malý a Velký Chlum. Vyhlídková plošina je vybavena panoramatickými fotografiemi a my tedy chvíli zkoumáme co vše by za dobrých podmínek mohlo být vidět. S myšlenkou na výlet na tuto rozhlednu za lepší viditelnosti a na příjemně strávenou noc v lůně přírody se vracíme k autu a již definitivně nabíráme směr domov a přípravy na návrat do pracovního poměru.