Deštivý bivak

    Blížící se termín našeho odjezdu na vícedenní trek po norských lesích nás dotlačil k dalšímu testovacímu nocování v lůně přírody. Ne zcela náhodou jsme si tentokrát vybrali první květnový víkend, konkrétně noc z pátka na sobotu, kdy byl dle předpovědi počasí očekáván příchod studené fronty. Měli jsme si tímto ozkoušet hlavně stavbu přístřešku pro případ deštivé a větrné noci a zároveň také voděodolnost a úplnost našeho bivakovacího vybavení. Pro případ opravdu nebezpečné bouře jsme pro bivak vybrali známou lokalitu s lesní chatou, u které se v případě nouze dá přespat na kryté verandě. Účastníky této výpravy jsme byli Véna, Boby a já.

    Vyrážíme v pátek po práci tak rychle jak jen to jde. Kvůli nedostatku času volíme jako dopravní prostředek tentokrát auto, ze kterého okolo páté hodiny vystupujeme v blízkosti hořického hřebenu.  Zde ještě chvíli vyhlížíme do kraje a obdivujeme nový Vénův batoh „Alice“ za 500,- Kč, který si koupil minulý týden na setkání speleologů ve Sloupě – Speleofóru. Poté už ale rychle vyrážíme, abychom ještě před příchodem předpovídané bouře stihly postavit příbytky a trochu se zabydlet. Již od rána víme o postupující studené frontě a díky chytrým telefonům a aplikaci Meteoradar máme i teď celkem aktuální informace o stavu počasí. Zatím je teplé až dusné slunečné odpoledne, kolem 23 stupňů celsia, ale ve vzduchu je již cítit, že se blíží změna. My se dáváme kolem jízdárny a v tuto chvíli bohužel zavřeného restaurantu u Strakatého koně na kraj lesa, kde budeme následovat lesní cestu a zároveň také zde začínající naučnou stezku Lesnickou.

    Od místa předpokládaného bivaku nás dělí pouhé 2 kilometry, a tak můžeme pochodovat poklidným tempem. Zastavujeme se u prvních tabulí naučné stezky a rozšiřujeme si zde své znalosti o lese, především pak o způsobu označování stromů lesními hospodáři. Nyní již víme, že modrý pruh na stromě označuje tzv. doupný strom, červený pruh hranici zvláště chráněného území, jakákoli tečka strom určený k těžbě a víme i co znamenají čísla na kmenech vytěžených stromů, poskládaných všude kolem cesty. Bohužel vykácených úseků, seč znovu zalesněných a ohrazených, je podél naší cesty z mého pohledu více než zdrávo. Zdá se, že dřevo je opravdu jedna z mála surovin, které jsou v ČR ještě dostupné a tedy i obchodovatelné. Na druhou stranu je třeba říci, že místní lesy byly značně poškozeny vichřicí v roce 2010 a její následky budou znatelné ještě dlouhou dobu. U dalšího zastavení naučné stezky, které nám představuje čtyři základní jehličnany, opouštíme asfaltovou lesní cestu, abychom po pár stech metrech lesní pěšinky dorazili k funkční Hančině studánce. Odsud je to k místu našeho bivaku jen asi 300 metrů, a tak máme jistý zdroj výborné pitné vody. Nad námi se však již začíná zatahovat obloha oparem a my se tedy raději přesunujeme k lesní chatě s ohništěm, u které dnes hodláme nocovat. Bez velkého otálení si každý vybíráme vhodné místo pro přečkání noci a vrháme se do stavby přístřešků. Začíná se lehce zvedat vítr a z dáli se již ozývají zvuky přicházející bouře. Chytré telefony však slibují, že nad námi se snad déšť ještě chvíli neobjeví. 

    Vybírám si místo mezi dvěma smrky, vytahuji svou fungl novou bivakovací plachtu Condor a vrhám se do konstrukce. Díky velmi dobré možnosti vypínání a manipulace s plachtou se mi daří přístřešek vybudovat v celkem krátkém čase, jen výroba dřevěných kolíčků a podpěrných tyček zabere víc času než bych si přál. Příště snad již budu mít s sebou lehké hliníkové kolíky ke stanu, které mi stavbu určitě ještě urychlí. Véna a Boby staví přístřešky hned vedle sebe, poněkud nižší než ten můj, ale zase asi více odolné proti větru. Véna používá také Condora a k němu si přidává zástěnu proti větru z poncha, Boby má velmi podobnou bivakovací plachtu jako my, ale od jiného výrobce. Vše v barvě khaki, takže maskování s okolím je tentokráte daleko lepší než při použití igelitových plachet, ať už zelených nebo dokonce modrých. Současně se snažíme s Bobym pochytit od Vény nějaké nové uzly, které usnadní stavbu i bourání přístřešků. Ještě před deštěm máme hotovo a doufáme, že vše vydrží.

    Dalším důležitým prvkem pro přečkání deštivé noci je samozřejmě oheň. U chalupy máme veliké ohniště i s posezením, takže nemusíme naštěstí budovat žádné nové. Za pomoci křesadla a troudu z březové kůry se mi daří získat rychle první plamínky a po chvíli nám již plápolá krásný táboráček. Zatím je vše suché, takže dřevo hoří okamžitě. Vzhledem k pozdnímu obědu odkládám přípravu večeře na pozdější čas a zatím se chci pokusit o upečení kousku „chleba“. Z domu si nesu hrnek mouky s prdopečem a špetkou soli a také, za sto korun nově zakoupený, trojdílný ešus. K mouce přidávám trochu vody a snažím se uhnětat bochánek, který následně dám do moukou vysypaného vnitřního dílu ešusu. Ten i s bochánkem usadím do většího dílu na kamínky tak, aby vznikla mezera mezi oběma díly, a vše zaklopím víkem. Takto nachystanou pícku vkládám do ohně a přiklápím dalšími žhavými uhlíky. Mezitím si Boby dává k večeři opékané klobásky a Véna ohřívá konzervu jakýchsi fazolí. Začínají padat první kapky deště a oblohou sem tam prošlehne záblesk doprovázený mohutným hřměním.

    Kvůli dešti udržujeme oheň vydatný a přitápíme pořádnými špalky. To, společně s mou nepozorností, se stává osudným pro můj pokus o upečení chleba. Ten by se zřejmě měl péci při teplotách kolem 200 stupňů a to jsme zcela jistě překročili. Nejenže se po otevření ešusu ukazuje místo chleba černá dýmící koule, ale po bližším ohledání objevuji značné deformace i na víčku a vnější části ešusu. Jak vidno určitá místa byla vystavena i teplotám vyšším než 660 stupňů celsia, což je teplota tání hliníku. Nezbývá než se tedy z tohoto nezdaru opět poučit a doufat, že příště bude výsledek lepší. 

    Déšť se stává vytrvalým a my se snažíme vyladit poslední detaily u příbytků, hlavně pak odvod vody z plachty. Tu jsem našponoval tak, že všechna voda krásně odtéká z plachty ven a zatím se ani žádná nehromadí pod plachtou. U mě doma je tak celou domu pěkně sucho, Véna musí kopat systém odvodňovacích kanálů, aby předešel případnému nočnímu vyplavení. Boby také ladí ještě odtok nahromaděné vody z plachty a já ujištěn o připravenosti na noc si nakonec také chystám večeři, a to brambory s klobáskou a cibulí v alobalu. Tentokrát si vše pořádně pohlídám, aby nedošlo opět k nějakému uškvaření, a po chvíli už pěkně u stolu večeřím a přikusuji čerstvou zeleninu. K tomu všemu dobré pivko a vůbec mě netíží, že venku razantně klesá teplota a sílí vítr a déšť.

    Bouře nakonec ustupuje a nehrozí tedy naštěstí žádný pád stromu nebo něco podobného. Prší sice vytrvale, ale to je přece to, proč jsme tady. Dáváme si ještě večerní kávu, já dopíjím svoji zásobu piva a pomalu se odebíráme každý do svého úkrytu. Je něco málo po půlnoci a myslím, že všichni usínáme celkem rychle. Noc zvládám bez problémů, lituji jen zapomenutého šátku na spaní, protože silné poryvy chladného větru mi byly v noci občas nepříjemné. Vstávám po sedmé hodině, neprší, ale je velmi chladno, cca 5 stupňů. Poměrně velký rozdíl proti včerejšímu dusnému dni. K tomu všemu fouká silný studený vítr. Prioritně si vařím na vařiči teplý čaj a poté se ihned pouštím do rozdělání ohně. Chvilku po mne vychází z příbytku i Boby a i jeho noc prý byla klidná. Z Vénova příbytku se začínají ozývat první zvuky. Za chvíli již stojíme všichni u ohně a vaříme konvičku vody na kávu a Véna na polévku k snídani. Bivakovací plachty i naše příbytky hodnotíme všichni pozitivně, nikdo nebyl zatopen ani se nic nepromočilo. Postupně likvidujeme celé zázemí, pokoušíme se alespoň trochu usušit plachty a sbalit batohy. Provádím pozdní ranní hygienu, necháváme dohořet oheň a opouštíme tábořiště. Jdeme skoro stejnou cestou zpět k zaparkovanému vozidlu a na oběd již sedím doma s rodinkou za stolem.

Kompletní fotogalerii naleznete zde.

Autor : Doc