První letošní bivak

     S nečekaně teplým koncem letošní zimy se mi podařilo vypravit se na první letošní bivak již na začátku března. Prolomil jsem tím delší dobu nečinnosti v psaní webu, kterému bych se teď rád svěřil s alespoň několika zážitky či zkušenostmi.

     Na bivak jsme si vybrali slunečnou sobotu s příslibem nočních teplot kolem bodu mrazu. Vyrazili jsme ve čtyřech členech, a to autobusem do Šebrova. Ze zastávky nás čekala vcelku příjemná procházka na místo, které jsme tentokrát již měli předem vytipováno. Od autobusu jsou to cca 4 km a cesta je až na překonání jedné pořádně strmé rokle docela příjemná. Vede krásným smíšeným lesem a potkáváme i pár žluťásků, který jasně naznačuje, že jaro již je opravdu co nevidět tady. 

     Po asi dvou hodinkách pomalé chůze dorážíme na místo předpokládaného bivaku. Nutno říci, že tento bivak jsme brali jako zkoušku na plánovaný výlet do norských lesů v polovině června. Není tedy divu, že každý si chtěl vyzkoušet co všechno asi na zádech ponese a jak se mu s tím půjde. Navíc jeden člen je indisponovaný ještě z pátečního večírku a já osobně trochu laboruji s nachlazením, takže tempo máme poněkud pomalejší. Tématem diskuze při pochodu je většinou právě výbava pro vícedenní trek.

     Naším nocležištěm se stává plácek na konci hluboké rokle u potoka. Toto místo používá někdo ke stavbě teepee, a tak je zde nachystané ohniště a rovný kruhový plac kolem. U nedalekého stromu jsou dokonce opřené tyče ke konstrukci teepee. Celkově je to zde velmi hezké místo, ale asi nejchladnější v okolí. V létě je toto asi výhodou, v zimě, jak se dnes v noci ukáže, zde může být i o několik stupňů méně než v nedalekém okolí.

     Hned po příchodu se každý pouští do stavění svého obydlí. Nejunavenější kolega staví jen bivakovací stan pro jednoho a záhy odpočívá. Další dva přístřešky budou z klasických igelitových plachet a poslední člen výpravy využije pončo. Po chvíli již máme tábor z velké části připravený a každý teď přemýšlí nad čajem a svačinou na posilnění. Já vařím na vařiči lečo s párkem a také teplý čaj. Posilněni vyrážíme do okolí pro padlé dřevo na oheň. Kousek od tábořiště nacházíme stopy po skácené jedli a lesáci nám zde zanechali i dosti zeleného chvojí. Neváhám a využívám těchto větví k vytvoření bočních stěn přístřešku tak, aby na mně v noci příliš "netáhlo". Ve větvích jedle objevuji i zelené jmelí, a tak si jím svůj příbytek dozdobím.

     Při zpracování dřeva došlo ke zranění u jednoho z nás a je to tedy výborná příložitost vyzkoušet si i ošetření řezné rány v terénu. Nutností pro každou výpravu bude dostatek náplastí, ať už na řezné rány, či na puchýře na nohách. Oplátkou při dalším kontaktu dotyčného s pilkou dochází k jejímu zlomení.

     K rozdělání ohně zkouší další kolega metodu Bow Drill, ale destička a vrták ze smrkového dřeva sice pěkně kouří, uhlík však nevznikne. Ke slovu tedy přichází firesteel "Made in China" a připravené hnízdo chytá po pár škrtnutích. Po chvíli již ohýnek krásně plápolá a začíná nás příjemně hřát, protože okolní teplota s postupujícím časem razantně padá. Na večeři si děláme klobásky nad ohněm a popíjíme pivka, která měla v batohu simulovat váhu jídla, kterou poneseme do Norska.

     Se tmou se k našemu společenstvu přidal i puštík obecný, který nám nádherně houká kousek nad hlavami. Slyšet sovu v lese je pro mne opět známka toho, že být zde v noci má nějaký smysl. Ptáka nikdo z nás na místě identifikovat nedokázal, ale jeho charakteristický hlas se mi podařilo dohledat druhý den na výborném webu Českého rozhlasu Hlas pro tento den.

     S pokročilým časem pomalu zalézáme každý do spacáků a chystáme se ke spánku. Teplota v okolí je ve 23 hodin -1 stupeň, a tak se řádně zachumlám a snažím se usnout. S jistými problémy sobě vlastními přečkám noc až do šesté hodiny ranní, kdy mi již zpěv ptáků v okolí nedá spát. V noci mi zima nebyla, spacák tyto teploty ustál bez potíží. Jen sem tam vystrčit z něho hlavu znamenalo vystavit se mrazu kolem - 5 stupňů. Bohužel odpočatý příliš nejsem, protože spaní zavřený ve spacáku pro mne znamená být vzhůru při každém otočení. Holt na toto si budu muset ještě více zvyknout.

     Vzhůru jsem jako první, a tak se snažím si rozdělat ohýnek ve svém novém dřívkáči u příbytku. Mezitím se budí i zbytek výpravy, každý s rozdílnými zážitky. Jeden se že budil teplem, druhému zas byla zima na nohy a třetímu úplně všude. Kolega z bivi stanu má prý totálně mokrý spacák, zřejmě stan neodvádí správně vlhkost. I kolega pod ponchem řeší navlhlý spacák, a to pro změnu ze žďáráku. Holt zřejmě funkční membrány nejsou tak funční, jak by být měli. Každopádně všichni se tváří spokojeně a po chvíli se již v konvičce vaří voda na čaj a kávu. Snídám pečivo s nutelou a pomalu se dávám do úklidu přístřeší. Bohužel na našem místě se stále drží mráz, i když okolní les již prosvětluje ranní slunce. Vše tedy balíme lehce navlhlé či namrzlé s tím, že řádně věci dosušíme až doma.

     Cesta domů obnáší jen výšlap z naší rokle a pak asi 3 km sestup z hřebenu do města. K tomu využíváme stezky pro horská kola, která je však občas neschůdná i pro pěší, a tak osobně nevycházím z údivu jak to někdo na kole může sjet bez úhony. Jeden z kolegů se však jen usmívá, protože on sám je jedním z těch bláznů a celou cestu dolů ještě "uklízí" a odhazuje ze stezky klacky a větve. Před polednem dorážíme do prosluněného městečka, kde se každý odebíráme do svého domova rozjímat o prožitých chvílích a získaných dalších zkušenostech.

O něco více fotografií naleznete zde.

Autor : Doc