Navzdory všem komplikacím se nám s rodinkou podařilo i letos vydat se na alespoň krátkou letní dovolenou. Na poslední chvíli zajišťuji ubytování v Malé Morávce v Jeseníkách a na 4 noci tedy vyrážíme trochu odpočinout a zregenerovat organismus. Alespoň jeden den chceme věnovat horské turistice a nakonec padne rozhodnutí na zdolání nejvyššího vrcholu Moravy a následný sestup do obce Karlov. Tůra by to měla být tak akorát dlouhá, aby to děti zvládly, něco kolem 16km (mapu trasy můžete zhlédnout zde). Předpověď počasí je také příznivá, hlásí teplo a slunečno, bez deště a velkého větru, který na hřebenu Jeseníků dokáže být opravdu nepříjemný.
V pátek ráno řádně snídáme, chystáme si alespoň malou svačinu a vyrážíme autem z Malé Morávky do nedalekého známého střediska zimních sportů, do Karlova pod Pradědem, kde parkujeme na parkovišti u místní stanice Horské služby. Hned u auta máme autobusovou zastávku, odkud by nás měl odvézt autobus až skoro pod vrchol Pradědu, ke známému hotelu Ovčárna. Jsme zde kupodivu sami a autobus si dává řádně na čas, až pomalu začínám pochybovat, zda vůbec přijede. Nakonec se přeci jenom s asi desetiminutovým zpožděním náš dopravní prostředek objevuje a dokonce není ani přeplněný a všichni si pěkně sedáme na sedadla. Ta se na několika dalších zastávkách v Karlově a Malé Morávce zaplní bezezbytku a spousta cestujících musí zůstat stát v uličce. Po asi dvacetimutách přijíždíme na parkoviště Hvězda nad Karlovou studánkou, odkud jezdí právě na Ovčárnu kyvadlová autobusová doprava. My chvíli čekáme v našem autobusu a přesně v deset hodin vyrážíme vzhůru pod Praděd. Vystupujeme na parkovišti a bez velkého váhání se dáváme společně s velkým množstvím dalších návštěvníků na 3,5km dlouhý výšlap na vrchol Moravy.
Cesta vede stále po asfaltové silnici, procházíme kolem známých horských hotelů Barborka a Kurzovní, za kterými teprve začínáme výrazněji stoupat. Krátkou přestávku si děláme na rozcestí pod Pradědem, kde odbočujeme na modrou turistickou značku a vydáváme se hledat první kešku tohoto dne, která by měla být ukryta několik málo metrů od nás. K našemu překvapení se na místě finálních souřadnic potkáváme s mladým párem, který je zde se stejným záměrem. Krátce zavtipkujeme nad obsahem keše, poctivě zalogujeme nález a už vyrážíme zpět na hlavní cestu. Stoupáme dál k rozcestí, kde z hřebenové trasy, vedoucí na chatu Švýcárna, Červenohorské sedlo a dál, odbočujeme na poslední část stoupání na Praděd. V těchto místech překračujeme tzv. čáru lesa a začínají se před námi otevírat nádherné panoramatické výhledy na velkou část Hrubého Jeseníku. Kupodivu není nijak příliš větrno, a tak stoupání je vcelku příjemné, i když samozřejmě cesta po silnici v davu turistů a neustálé vyhýbání se cyklistům a koloběžkářům sjíždějícím z vrcholu, ale i autům není zrovna ideální obrázek vysokohorské turistiky. Odměnou nám je však nakonec dobytí nevyšší hory Moravy - Praděd (1492 m.n.m.), obzvláště pro děti, které zde jsou poprvé v životě.
Pauzu na vrcholu si zpestřujeme návštěvou vyhlídkového ochozu vysílače a následnou svačinou na venkovním posezení. Posledni nezbytná záležitost na tomto místě je samozřejmě nalezení nejvýše položené keše na Moravě. Na daných souřadnicích chvíli tápeme, až mě nakonec jeden z kolemjdoucích geokolegů nasměřuje k cíli. Pak už se stačí jen zalogovat a pomalu vyrážíme zpět na Ovčárnu. Bohužel nelze využít jiné cesty, a tak se vracíme po stejné asfaltové silnici. Zapůjčení koloběžek pro celou rodinu by nás ale vyšlo na spoustu peněz, a tak holt musíme dolů opět po svých. Vidina obědové pauzy nás ale dostatečně motivuje, a tak je nám zanedlouho odměnou vydatný oběd na zahrádce hotelu Ovčárna. Na stole samozřejmě nechybí borůvkové knedlíky a ani místní vychlazené pivo. Řádně se posilňujeme, protože naše putování dnes ještě zdaleka nekončí. Jen co nám trošku slehne, vyrážíme od Ovčárny po modré TZ směrem k Velkému kotli.
Nejdříve musíme vystoupat asi sto výškových metrů na rozcestí nad Ovčárnou, kde se naše cesta odklání od červené hřebenové trasy. Po sotva stráveném obědě postupujeme poměrně pomalu, ale odměnou nám jsou krásné výhledy při pohledu zpět na Praděd a posléze i nedaleké Petrovy kameny. Nakonec se přehupujeme přes hřeben a odtud naše cesta bude už jen a jen z kopce. Na rozcestí nad Velkým kotlem začíná zajímavá naučná stezka Velká kotlina, která nás bude doprovázet celou cestu dolů do Karlova. Pozvolna začínáme klesat po příjemné pěšince a můžeme se kochat opravdu krásnou a bohatou přírodou tohoto místa. Stále jsem ještě nad hranicí lesa, a tak je celou cestu krásný výhled jak do širokého okolí, tak i na Velký kotel před námi. Při vstupu do lesa, kde začíná již poněku prudší klesání do údolí, je pěkně zbudované dřevěné odpočívadlo. Zde se na chvilku zastavujeme a dáváme si kratší pauzu. Jsme přímo pod Vysokou Holí, druhou nejvyšší horou Moravy, a zároveň na hraně Velkého kotle, jedné z nejvýznamnějších přírodovědeckých lokalit ve střední Evropě. Význam tohoto místa spočívá především v bohatství a různorodosti živočišných i rostlinných druhů, a to na velmi malé ploše. Díky tomu se toto místo stává opravdovou přírodovědeckou laboratoří pod širým nebem.
Zlehka odpočinutí pokračujeme v sestupu, tentokráte již lesem. Cestou míjíme nenápadný pramen řeky Moravice a o několik desítek metrů níž přicházíme k dalšímu dřevěnému odpočívadlu, odkud je opravdu krásný výhled do Velkého kotle. Bohužel je to pohled přímo proti slunci, a tak fotky se mi příliš nedaří, ale i tak si zde dělám selfie pro splnění zvláštního typu keše, tzv. earthcache, týkající se v tomto případě, samozřejmě i z geologického pohledu velmi zajímavého, Velkého kotle. Pohled do kotle je opravdu nádherný, na naše poměry se jedná o opravdu krásný přírodní útvar, vzniklý působením horského ledovce. Zároveň se v zimě toto místo stává velmi nebezpečným z důvodu častého padání lavin. Cesta dál vcelku prudce klesá do údolí a my po ní pokračujeme dál, podél pozvolna sílící říčky Moravice, která zde tvoří historickou hranici mezi Moravou a Slezskem. Po pár kilometrech zastavujeme na odpočívadle nedaleko funkční studánky, kde se dosavadní lesní cesta mění v asfaltovou silnici. Dáváme si poslední občerstvení před touto závěrečnou částí a ve studánce taky doplňujeme zásobu tekutin, které nám během teplého dne již došly.
Poslední úsek cesty vede po asfaltové silnici, a tak je cesta méně záživná, ale o to rychleji ubíhá. Zanedlouho jsme takřka v cíli, jen děláme poslední zastavení již na začátku obce Karlov, v jedné hospůdce, kde si dáváme za odměnu kávu. Poté již dorážíme posledních pár desítek metrů na parkoviště, kde na nás celý den čeká naše vozidlo. Svezeme se tedy už jen kousek zpět k ubytování a dáváme si zaslouženou večeři a odpočinek.
Trasu hodnotím jako pohodovou, při vypuštění výstupu na Praděd se dá absolvovat klidně během dopoledne. Cesta není nijak náročná, a tak je vhodná i pro děti. Sestup Bílou Opavou, který jsme absolvovali s manželkou při naší poslední návštěvě Pradědu, je sice asi ještě zajímavější, ale pokochat se krásou Velké kotliny určitě také stojí za to.
Více fotografií z této tůry naleznete zde.
Autor: Doc