Naši domácí mazlíčci
Láska k přírodě nás doma vede k tomu, že chceme mít ve svém okolí také nějaké to zvířátko. Je mi jasné, že většině těchto živočichů by bylo lépe ve svém přirozeném prostředí. Ať už dílem náhody či splněním dětských přání je tomu tak, že doma pár mazlíčků chováme. Rozhodně se nepovažuji za žádného profesionálního chovatele, spíš naopak. Chtěl bych ale touto cestou pomoci jak sám sobě tak i ostatním v rozšíření znalostí o chovu některých domácích mazlíčků.
Jako první zvíře, které se stalo v životě mým společníkem, jsem si vybral již na střední škole psa. Protože jsem vždy měl slabost pro rasu Beagle, její volba byla předem jasná. Od chovatele jsme získali štěně, sice bez papírů, ale nádherné a roztomilé. Jméno dostal Bohouš a až do loňského léta nám byl společníkem. Po dlouhých skoro 17 let. Řekl bych, že zkušeností s touto rasou mám víc než dost, a tak se zkusím o nějaké z nich podělit.
V nedávných letech jsem si splnil dětský sen a pořídil domů alespoň malé akvárium. Po třech letech kupodivu někteří jedinci z původního osazenstva stále žijí, takže snad se o ně starám alespoň trochu dobře. Pár rad bych tedy rád dal dokupy i k tématu akvaristiky.
Darem k jedněm vánocům jsem dostal páreček afrických šneků. Pořídil jsem tedy vedle akvária i podobně velké šnekárium a pokusil se šnekům vytvořit přirozenější postředí. Po roce chovu se jim na první pohled také celkem daří, oba se zvětšili tak na dvojnásobek. Něco o těchto netypických domácích mazlíčcích najdete tedy i na mých stránkách.
Posledním přírůstkem do naší malé domácí ZOO je pro změnu manželčin splněný sen, a to papoušek Agapornis. Bohužel zřejmě nebyl ze zverimexu zvyklý na lidi, a tak se nás zatím dost bojí a je plachý. Uvidíme zda se nám podaří více ho zapojit do našeho rodinného života.
